O škole
- Základní škola Senice na Hané je plně organizovanou vesnickou školou vyučující žáky od 1. do 9. ročníku, a to nejen ze Senice na Hané a jejích místních částí (Odrlice a Cakov), ale také z dalších okolních vesnic. V letošním školním roce 2022/23 má škola 240 žáků. Od 1. 9. 2022 došlo ke sloučení s mateřskou školou a nově se jmenuje Základní škola a mateřská škola Senice na Hané, příspěvková organizace.
- Naše základní škola je umístěna ve dvou samostatných budovách. „Malá škola“ (Zákostelí 164) je domovem pro 1. A a 1. B, 2. a 3. třídu, „Velká škola“ (hlavní budova) patří vyšším ročníkům.
- Hlavní vizi naší práce jsme se pokusili shrnout do označení školního vzdělávacího programu, který jsme pojmenovali Světozor. Se světem navazujeme spojení především díky výjezdům do zahraničí a mezinárodními projekty (e-Twinning, Comenius, Erazmus+), preferujeme vzájemnou toleranci, otevřenost, zodpovědnost a respektování osobnosti žáků. Snažíme se vytvořit příjemné, bezpečné a motivující prostředí pro jejich úspěšný rozvoj.
1. stupeň – “ Malá škola“ (Zákostelí 164)
2. stupeň – “ Velká škola“ (Žižkov 300)
Něco z historie
Nejstarší zpráva o senické škole sice pochází již z roku 1680, ale podrobnější informace máme až z konce 18. století (r. 1796), kdy byla v obci postavena nová škola (č. 67). Ta však v roce 1856 lehla popelem a teprve v letech 1875 – 76 byla vystavěna nová školní budova (č. 164) se dvěma třídami, která byla o šest let později rozšířena o třetí třídu.
Senická škola se dlouhá desetiletí potýkala s velkým počtem žáků, nedostatkem prostor i i chybějícím hygienickým zařízením. Proto již před první světovou válkou sílily hlasy volající po výstavbě nové školy, v níž měla být vedle obecné školy i škola měšťanská. K realizaci této myšlenky však došlo až v době druhé světové války. Místo pro novou školu bylo vybráno v roce 1938 v části obce zvané Žižkov a začátkem následujícího roku bylo zadáno vypracování projektové dokumentace firmě Tomáše Šipky z Olomouce. Stavební práce byly zahájeny koncem dubna 1939 a ukončeny v polovině listopadu 1940. V prosinci téhož roku provedl okresní úřad kolaudaci a v průběhu vánočních prázdnin se obecná škola přestěhovala do nové budovy, která dostala číslo 300. Náklady na její stavbu si vyžádaly 1 870 000 korun. Válečná doba nepřála okázalým slavnostem, proto byla i nová budova vysvěcena 19. ledna 1941 s vyloučením veřejnosti a jen za účasti místní školní rady a obecního zastupitelstva. Výuka v ní začala koncem ledna.
Vedle české školy byla od 1. května 1943 v nové škole zřízena obecná německá škola, jejíž jednu třídu navštěvovalo 26 žáků. Když byla od 1. září 1944 senická škola přidělena žákům gymnázia z německého Essenu, musela se česká škola přestěhovat opět do staré školní budovy. Němečtí žáci zůstali v Senici až do února 1945, potom je vystřídal oddíl Hitlerjugend a nakonec sloužila škola jako německá polní nemocnice.
V nových poměrech po osvobození musela být dána zdevastovaná škola nejdříve do pořádku, aby v ní mohlo být 3. září 1945 opět zahájeno vyučování. Jejím řídícím učitelem byl Jan Vagrčka. Zřízení měšťanské školy bylo potvrzeno 1. září 1945. Měšťanské škole patřilo první patro školní budovy, zatímco obecná škola byla v přízemí. Také v měšťanské škole, jejíž správou byl pověřen Josef Husička, byla výuka slavnostně zahájeno 3. září 1945. Senice se tak stala centrem školního újezdu, k němuž patřily dále Bílsko, Cakov, Dubčany, Odrlice, Cholina a Senička.
Opětovné otevření obecné školy a zřízení újezdní školy oslavili seničtí obyvatelé v neděli 16. září 1945 průvodem od školní budovy na sokolské hřiště, kde se konal koncert a další kulturní akce. Pro tuto příležitost složil učitel a spisovatel ze Seničky Josef Koudelák báseň nazvanou Cesta ke slunci. V následujícím období prošla senická škola celou řadou organizačních změn i stavebních oprav a úprav, vštípila základy vzdělání stovkám žáků a stala se nedílnou součásti obce.
Mgr. R. Hynková
PhDr. S. Kovářová